Infekční endokarditida postihuje vnitřní vrstvu srdce tzv. endokard. Tato tenká blána tvoří výstelku síní, komor a chlopní srdce. Nejběžnějšími viníky jsou bakterie. Plísně či třeba chlamydie ji způsobují jen opravdu velice vzácně. Z bakterií poté mluvíme zejména o druzích streptokoků a stafylokoků. Usazením mikroorganismu jsou zejména ohroženy chlopně, které mají jen velice omezené možnosti se jakékoliv infekci bránit. I když by to takhle podané mohlo vypadat hrozivě, že v okamžiku, kdy se při poranění dostane do těla bakterie, jsme ohrožení vznikem zánětlivého ložiska na srdci, opak je pravdou. U zdravých jedinců si náš imunitní systém s přítomností vetřelce dokáže poměrně efektivně poradit. Infekční endokarditida hrozí zejména u lidí, u nichž vlivem vrozené vady došlo ke změnám na chlopni. Takto pozměněná chlopeň je poté mnohem náchylnější k uchycení bakterií. Druhou rizikovou skupinu tvoří lide s oslabeným imunitním systém. K tomu může dojít jednak následkem nemoci (HIV), u lidí po transplantacích i samotná operace. Právě z tohoto důvodu se u rizikových pacientů před jakýmkoliv zákrokem začali preventivně aplikovat antibiotika, aby se zabránilo infekční endokarditidě, jakožto pooperační komplikaci.
Infekční endokarditida je poměrně závažné onemocnění srdce s vysokou mírou úmrtnosti. Dost záleží na agresivitě bakterie, jenž se na chlopních usadí. V závažných případech je jen otázkou několika týdnů, než dojde k destrukci chlopně a následně k selhání srdce. V takovémto případě přichází rychlé nástup vysoké horečky, často doprovázené zimnicí a třesavkou. U méně agresivního průběhu jsou typické nejprve nespecifické příznaky zvýšené teploty, nočního pocení, únavy, nechutenství. Mezi další symptomy patří obtíže vyvolané uvolněnými emboly vegetace. Ty se krevním řečištěm dostávají po celém těle a ucpávají drobnější cévky. Velice často se dostávají do cévek na prstech a v nehtovém lůžku vytvářejí třískové hemoragie. Emboly jsou ohroženy i ostatní orgány, nejvíce poté mozek a oči. Následkem infekce dochází k zvětšení jater a sleziny, objevit se může i zánět ledvin. Na kůži se často objevují drobné červené tečky, ty lze občas pozorovat i na očním bělmu. U akutních forem jsou typické i tzv. Janewayovy léze, což jsou krvácivá ložiska na dlaních a ploskách nohou.
K potvrzení přítomnosti vegetace na srdci se používá ultrazvuk, na němž je patrná jako hmota pohybující se na chlopni. Ultrazvuk se provádí buď na hrudníku nebo v případě potřeby z jícnu. Pro určení přesného typu bakterie se provádí krevní odběry pro mikrobiologické vyšetření. Na jeho základě se volí nejvhodnější antibiotika, která jsou podávaná ve vysokých dávkách nitrožilně minimálně čtyři týdny. Je-li vegetace příliš rozsáhlá, je nutné zvolit její chirurgické odstranění s provedením plastiky chlopně. Při příliš velkém poškození je poté chlopeň nahrazena umělou.