I přes viditelné pokroky v léčbě infarktu se stále jedná o nejčastější příčinu smrti. Statistika mluví jasně 25% lidí, které postihl, na jeho následky zemřelo, nejkritičtější jsou s tohoto pohledu první dvě hodiny. Infarkt se pětkrát častěji vyskytuje u mužů, přičemž za rizikový věk se považovala padesátka. Poslední dobou však není nic výjimečného, když toto akutní srdeční selhání potkává o mnohem mladší jedince. Na vině je přitom současný životní styl. Nezdravě se stravujeme a nedopřáváme našemu tělu dostatek pohybu. Když se k tomu ještě přidá kouření a neustálý stres, není se čemu divit, že stále více lidí má potíže s vysokým krevním tlakem, zvýšené hodnoty cholesterolu a celkově potíže s obezitou. To vede k ukládání tukových látek do stěn tepen, což vede k jejich zužování, snížení pružnosti a celkově k omezení průtoku krve. Pokud dojde k narušení takto vzniklého ateroskopického plátu ve věnčité tepně, začnou se v tomto poškozeném místě hromadit krevních destičky. To vede k uzavření tepny, čímž se přeruší dodávka kyslíku a živin. Neokysličená část srdeční svaloviny následně odumírá. Dle postižení srdeční stěny dělíme infarkt na transmurální a netransmurální. V prvním případě je postižena celá tloušťka srdce, v tom druhém došlo k postižení pouze do určité hloubky. Další rozdělení infarktu je závislé na zasažené oblasti. Pak mluvíme o zadním, předním, spodním či bočním infarktu myokardu. Tyto lokace se samozřejmě mohou vyskytovat v kombinacích, vše záleží na rozsáhlosti srdečního selhání.
Občas můžeme zažít tzv. němý infarkt, tedy se neprojeví žádnými příznaky. Avšak ve valné většině jsou přítomny typické symptomy. Zejména intenzivní svíravá nebo pálivá bolest za prsní kostí, jenž se většinou dostavuje naprosto náhle. Tato bolest může vystřelovat do levé paže, lopatky, čelisti i horní části břicha. Bolest je dlouhodobějšího charakteru a na její intenzitu nemá vliv změna polohy těla. Kůže bývá následkem nedostatku kyslíku bledá až popelavá, nadměrně se potí. Dostavit se může i zvracení, úzkost a neklid. Při rozsáhlejším zasažení srdečního svalu se dostavuje dušnost a hrozí riziko rozvoje kardiogenního šoku, fibrilace nebo i protržení stěny srdce.
Při podezření na infarkt je nutné ihned přivolat rychlou záchrannou službu, která pacienta odveze na koronární jednotku. Zde je provedeno EKG vyšetření a odebrání krve k rozboru. V ní se zjišťuje sedimentace, bílé krvinky a hlavně specifické srdeční enzymy. Na základě těchto výsledků se poté dá předpokládat rozsah infarktu. Léčba je přímo závislá na stavu pacienta a výsledku testů. V lehčích případech jsou pacientovi za stálého monitorování podávány léky na ředění krve a zastavení zvětšování trombu. Pro mírnění bolesti se podávají analgetika a dle potřeby beta-blokátary pro snížení počtu tepů, ACE-inhibitory na snížení krevního tlaku či antiarytmika při zřetelné arytmii. Přísun dostatečného množství kyslíku je zajišťován maskou. Při závažnějším průběhu je provedena koronarografie. Ta se zavádí stehenní tepnou až do postižené věnčité tepny. Po vstříknutí kontrastní látky je poté možné jasně vidět rozsah poškození a v případě potřeby lze přistoupit k provedení angioplastiky. Během tohoto zákroku se zúžené místo roztáhne nafouknutím balonku a zpevní vložením výztuhy, tzv. stentu. Na základě znalosti celkového poškození tepen se následně může volit jako východisko provedení bypassu, kdy je zúžená tepna přemostěna zdravou cévou.